Expozice

V předchozím článku jsem se zabýval různými expozičními režimi. Co je ale ta expozice?

Světlo odražené od scény, proniká dovnitř do objektivu, projde přes optickou soustavu fotoaparátu a dopadá na snímač. Expozice ve fotografii je doba osvícení světlocitlivého materiálu. Expozici lze rozdělit podle expozičního rozsahu běžně dostupných digitálních fotoaparátů na tři základní typy: kratší než 1/4000 s, normální expozice mezi 1/4000 s až 30 s a expozice delší než 30 s (rozsah běžných digitálních fotoaparátů).

Velmi krátké expozice

Za velmi krátké expozice lze označit expozice kratší než 1/6000 s. S využitím velmi krátkých expozic se při fotografování setkáváme v případech velkého množství světla nebo v situacích, kde je třeba zachytit velmi rychlý pohyb. Velmi krátké expozice se používají ve věděckých aplikacích při fotografování povrchu Slunce nebo při pořizování záznamů velmi rychlých pohybů (letící střela, exploze aj.). V praxi se pro velmi krátké expozice používají vysokorychlostní kamery.

Velmi dlouhé expozice

Při fotografováním s využitím velmi dlouhých expozic je závěrka fotoaparátu otevřena několik desítek minut až hodin. Dlouhé expozice mají využití v aplikacích, kde je nedostatek světla a kde je potřeba nashromáždit co největší počet fotonů pro zachycení obrazu. Velmi dlouhé expozice se využívají pro zachycení velmi slabých a vzdálených objektů (Hobbelův teleskop pořizuje snímky s expozicí několika hodin).

Běžné expoziční časy

Expoziční časy používané u běžných digitálních fotoaparátů se obvykle pohybují v rozmezí od 1/4000 s do 30 s. Expoziční časy běžných fotoaparátů lze rozdělit na krátké a dlouhé. Hraničním bodem, dle mého názoru, je expoziční čas 1 s. I při takto dlouhé expozici má fotograf šanci udržet fotoaparát v ruce bez rozmazání snímku, při delších expozicích je třeba použít stativ.

Krátké expoziční časy (od jedné sekundy a rychlejší) je možné využít pro pořízení ostrého snímku předmětu, který se rychle pohybuje. V praxi se krátké expoziční časy používají při fotografování za dobrých světelných podmínek, zachycení letícího ptáka, letadla, padající kapky atd..

Dlouhé expoziční časy (od jedné sekundy a delší) se dají využít například k zvýraznění pohybu objektu (napří. technikou nazývající se "panning" nebo "švenkování"), tvůrčímu rozmazání snímku nebo při zhoršených světelných podmínkách. Využívání delších expozičních časů má jednu velkou nevýhodu. Většinou je potřebný stativ, je prakticky nemožné pořídit ostrý snímek z ruky.